Napsal: pon 13 říj 2008, 23:36
# Jednoho dne zahynul při autonehodě úspěšný personalista. Jeho duše
# vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr:
#
# "Ty, personalisto, vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás
# představuješ jistý problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak
# pořádně nevíme, co s tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, máme takové
# malé pravidlo: Na jeden den ho pošleme do Pekla, na druhý den ho máme u nás
# v Nebi a nakonec si sám vybere, kde chce zůstat."
#
# "'No, já bych snad zůstal rovnou tady, nač tolik čekání... ", navrhl
# personalista.
#
# Ale svatý Petr zakroutil hlavou:
# "Pravidla jsou pravidla."
#
# Tak svatý Petr posadil personalistu do výtahu a poslal ho až úplně dolů, do
# Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista vidí krásné zelené louky, po
# kterých se procházejí šastní lidé a vesele se mezi sebou baví.
#
# Všichni jsou dobře oblečení, spokojení a je mezi nimi plno jeho přátel,
# personalistů! Přiběhnou k němu, uvítají se, vzpomínají na staré časy.
# Potom ho seznámí s Ďáblem, příjemným, vtipným pánem, a ten je všechny pozve
# do místní restaurace na exotickou večeři, u které popijí, popovídají si a
# čas uletí, až je ráno, a personalista musí do výtahu a do Nebe.
#
# Následující den stráví personalista v Nebi. Sedí si na obláčku, příjemně si
# brnká na harfu, pozpěvuje si oblíbené písničky. A den uteče, ani neví jak.
#
# Přijde večer a svatý Petr si zavolá personalistu:
#
# "Tak, byl jsi v Pekle, byl jsi i v Nebi, kde bys rád zůstal?"
#
# "Víš, svatý Petře, nebylo mi u vás zle. Ještě nikdy jsem nestrávil takové
# dva příjemné dny jako tyto poslední. Ale víš, tam dole v Pekle mám přátele
# a ti na mě určitě čekají... Nezlob se, raději bych zůstal v Pekle."
#
# Svatý Petr přikývl a poslal personalistu výtahem zpět do Pekla. Dveře
# výtahu se otevřou a personalista nevěří vlastním očím: Místo zelených luk
# rozoraná olejová zemina, odpadků po kolena a jeho přátelé odění do hadrů a
# zubožení na kost tyto odpadky sbírají a třídí. Ani se na něj nepodívají, oči
# upírají jen na svou smutnou a zapáchající práci.
#
# Najednou k němu přistoupí Ďábel a vezme ho kolem ramen.
# "Poslyš, Ďáble, já to nechápu... Včera to tu bylo samá zeleň, radost,
# spokojenost a pohoda, a dnes je to jedno obrovské smetisko, kde nemá nikdo
# na nikoho ani čas, ani náladu!"
#
# Ďábel se pousměje:
#
# "To víš, včera jsme s tebou dělali personální nábor. Dnes už jsi součástí
# týmu..."
# vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr:
#
# "Ty, personalisto, vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás
# představuješ jistý problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak
# pořádně nevíme, co s tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, máme takové
# malé pravidlo: Na jeden den ho pošleme do Pekla, na druhý den ho máme u nás
# v Nebi a nakonec si sám vybere, kde chce zůstat."
#
# "'No, já bych snad zůstal rovnou tady, nač tolik čekání... ", navrhl
# personalista.
#
# Ale svatý Petr zakroutil hlavou:
# "Pravidla jsou pravidla."
#
# Tak svatý Petr posadil personalistu do výtahu a poslal ho až úplně dolů, do
# Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista vidí krásné zelené louky, po
# kterých se procházejí šastní lidé a vesele se mezi sebou baví.
#
# Všichni jsou dobře oblečení, spokojení a je mezi nimi plno jeho přátel,
# personalistů! Přiběhnou k němu, uvítají se, vzpomínají na staré časy.
# Potom ho seznámí s Ďáblem, příjemným, vtipným pánem, a ten je všechny pozve
# do místní restaurace na exotickou večeři, u které popijí, popovídají si a
# čas uletí, až je ráno, a personalista musí do výtahu a do Nebe.
#
# Následující den stráví personalista v Nebi. Sedí si na obláčku, příjemně si
# brnká na harfu, pozpěvuje si oblíbené písničky. A den uteče, ani neví jak.
#
# Přijde večer a svatý Petr si zavolá personalistu:
#
# "Tak, byl jsi v Pekle, byl jsi i v Nebi, kde bys rád zůstal?"
#
# "Víš, svatý Petře, nebylo mi u vás zle. Ještě nikdy jsem nestrávil takové
# dva příjemné dny jako tyto poslední. Ale víš, tam dole v Pekle mám přátele
# a ti na mě určitě čekají... Nezlob se, raději bych zůstal v Pekle."
#
# Svatý Petr přikývl a poslal personalistu výtahem zpět do Pekla. Dveře
# výtahu se otevřou a personalista nevěří vlastním očím: Místo zelených luk
# rozoraná olejová zemina, odpadků po kolena a jeho přátelé odění do hadrů a
# zubožení na kost tyto odpadky sbírají a třídí. Ani se na něj nepodívají, oči
# upírají jen na svou smutnou a zapáchající práci.
#
# Najednou k němu přistoupí Ďábel a vezme ho kolem ramen.
# "Poslyš, Ďáble, já to nechápu... Včera to tu bylo samá zeleň, radost,
# spokojenost a pohoda, a dnes je to jedno obrovské smetisko, kde nemá nikdo
# na nikoho ani čas, ani náladu!"
#
# Ďábel se pousměje:
#
# "To víš, včera jsme s tebou dělali personální nábor. Dnes už jsi součástí
# týmu..."


























