Již ze základní školy vím, že politické systémy ve kterém se jednotlivé generace v rámci dějinného posunu lidstva nacházely, nebyly systémy vyhovující každému jednotlivci v nich žijících. Bohatý stát zdaleka neznamená, že si každý občan žije dobře. Otrokářský řád, feudální řád, pokus socialismu nevyšel a jsme zase doma v kapitalismu. Vždy v dějinách šlo a půjde o politické systémy určené pouze pro určitou sociální třídu, která si je uzpůsobila ke svému obrazu a bude ho vehementně podle svých zákonů a možná i ne zákonů bránit. A pouze této části občanské společnosti ( může jít i o široké spektrum obyvatel v systému žijících), přináší především finanční prospěch, jehož následkem je přímá úměra v hodnotě života a vyšší umístění na společenském žebříčku. Nu a nejméně polovina obyvatel v těchto systémech je určena k tomu, aby vytvářela reálné hodnoty a zvyšovala národní důchod. Politik, úředník, voják, advokát, soudce atd. nic nevyrobí mohou pouze zkazit. Úkol vyrobit připadá pouze pracujícím ve výrobě, obchodu a službách a tito lidé se musí umět v práci ohánět a přitom se snažit uživit sebe a své rodiny.
V socialismu byla práce pro každého, zdravotní služby, důchod – ženy s pěti dětmi v 53 letech muži v 60. Ale též platila různá omezení ve svobodě vyjadřování, pohybu, přijímání na studia apod. to nelze popřít, která se především týkala inteligence, ale téma je to širší. 40 leté období socialismu u nás mohlo přežít pouze v kontextu existence socialistického tábora s jeho vedoucí mocností Sovětského svazu ani o minutu déle. A stalo se.
Dnes máme svobodu volného pohybu po světě, slova, podnikání, nemusíme pracovat a další výhody nahradily ty předchozí takový je život něco získáš něco ztratíš.
Též nesmíme zapomínat, že domoci se k bohatství není pouze otázkou spekulativního podnikání >peníze nesmrdí< i když podvodným jednáním v porevoluční době vzniklo mnoho podniků a následně vysokých bankovních kont u nás a v zahraničí. Ale mezi podnikateli jsou i lidé, kteří mají skutečné vlohy k solidnosti v podnikání a v přístupu ke svým pracovníkům. Podnikatel to zase nemá tak snadné nejde o „holuby do …“ musí zvládat nebo vědět o mnoha administrativních úkonech, zákonech a opravdu pracuje s rizikem finanční ztráty, když se firmě přestane dařit musí propouštět, platit odstupné ale naopak úspěch značí přísun financí, o kterých si může mnoho lidí nechat pouze zdát.
Taktéž jsou mezi námi jedinci mimořádně vybaveni přírodou: spisovatelé, malíři, sochaři, výkonní sportovci, divadelní a filmoví umělci ale též mistři vědy, lékaři a je celá řada oborů, které mohou vykonávat pouze ti nejlepší z nás. Ti všichni si zaslouží i mimořádné příjmy a samozřejmě by se nikdy nemohli smířit s žitím v průměru a splývat s davem to prostě fakt nejde. Každý jsme nějak vnitřně vybaveni vzpomeňte na školu někomu jde matematika, jako po drátku vůbec se ji neučí, slyší výklad učitele a všechno je mu jasné postaví se k tabuli a dělá „rovnicová kouzla “ jiný no prostě „lopota“.
O co jde v politice? Je to vpravo – vlevo. Jiné vznikající strany se pouze různě tváří „rozdávají lízátka“ v principu jde však o umístění lídrů těchto stran do poslanecké sněmovny a pak se žije. Pravicový volič podle mého mínění je – podnikatel, státní úředník, mediální celebrita, novinář pracující i v levicovém tisku, důchodci z podnikatelských rodin, všichni ti, kterým bylo minulým režimem ukřivděno, restituenti, osoby pobírající finanční příjmy vysoko překračující vypočtený průměr mzdy, podstatná část umělecké fronty prostě všichni co jim současný politický systém přináší prokazatelný hmotný a finanční užitek. Je to přirozené chování. I zde jsou však výjimky potvrzující pravidlo. Pak ještě studenti ti z bohatých rodin tam je to jasné ostatní – dokud nevykročí ze školních lavic do běžného života a neokusí si samostatnost v rozhodování zůstávají pouze manipulativní masou v rukou sdělovacích prostředků včetně internetu. Až je život utřídí sami se pak zařadí do politického směru vpravo nebo vlevo.
Levicový volič je proto levicovým voličem,( proti své vůli) že měl nebo má tu smůlu, že se nenachází se ve VIP rodině nenarodil do správné postýlky a nebo se nestačil třeba v porevoluční době uchytit na správném místě. Nebo přišel pozdě bylo již obsazeno. Obvykle nepochází z bohaté rodiny ale i zde jsou výjimky a nezbývá mu než prodávat svou prcovní sílu jako zboží a to i s patřičnými tržními slevami obchod je obchod. Když se prodej nezdaří, zůstává na sociálních dávkách >když odečtu ty, kterým to vyhovuje a též jich není málo< život jeho i rodiny se zastaví, neumřou hlady, ale též si nemohou plnit výhledová hmotná přání včetně volno rekreačních aktivit. To je pak život? Najednou bude mládí pryč sny zcela zmizí a tyto rodiny obvykle končí všelijak.
Proto doufají příznivci levicových idejí, že v případě vlády levice tato přitvrdí v odvodech daní od movitějších v jejich prospěch a že se budou mít lépe. Jde však o hluboký omyl totiž i levicoví politici žijí životem pravicových politiků – červených koberců, stříháním pásek apod.. Současný kapitalistický systém je fakticky již do detailu funkčně nastaven peníze scházejí všude nějaké přesuny financí v rozpočtu sem a tam fungují pouze jako úlitby týkající se pouze marketingové funkce v rámci zdůvodění své voličské základně proč by je měli volit.
Pro tu část společnosti odhaduji polovinu možná méně, která se musí živit prodejem své pracovní síly za 14-15 tis. hrubé mzdy- to je pak o ničem není úniku. S tímto poznáním je lépe se smířit, a ač si to žádný člověk nechce připustit/ je to bolestné přiznání/ nezbývá než sebe sama označit „jsem kmán“ jako ve feudalismu a proto se nezdržuj politikou a pracuj všude tam, kde práci najdeš snaž se a žij, než ti všechno s věkem uplave.
Velké množství oprávněných voličů cca 45% i více k volbám vůbec nechodí je jim vyčítáno, že se nechtějí podílet na směrování státu ale co když naopak pochopili, že docházka k volební urně je naprostá zbytečnost a je lépe se starat o sebe svou rodinu a svou práci. A když se někdy za desetiletí, nebo X let historie Evropy pokusí společnost jako celek opět někam posunout tak zase i tito doposud politicky neaktivní lidé zaplní náměstí a ulice svých měst. A spirála vývoje bude pokračovat dál jedni vyhrají druzí prohrají ale živit sebe a své rodiny bude muset opět každý.
Závěrem mojí politické úvahy musím říci, že jako společenský celek po rozhlédnutí se po své v celku rozsáhlé rodině (někdo podniká jsou bohatí někteří pracují za podmínek, které jsem popsal) včetně vlastního posouzení sousedů v mém okolí, si ještě zdaleka nežijeme špatně a to nehovořím a nesrovnávám jiné končiny světa. I když 600 tis. nezaměstnaných je číslo že? Zlepšení života všech těch co pracovat chtějí za solidní peníz bych jim přál – a bude to možná moje příští vánoční
přání!?
