Místo setkání nebylo možno vymyslet lépe. Alespoň pro ty, kteří přijížděli od Prahy.
Ještě jste ani nevjeli do města a už byl vidět obchoďák, vedle kterého na parkovišti se účastníci měli sejít (sjet?). Místo setkání bylo vymyšleno naprosto geniálně, protože nebylo potřeba hned na začátku bloudit Plzní a obchoďák byl ve třídě "hyper", takže po dlouhé cestě poskytl posádkám jak sociální zařízení, tak možnost občerstvení např. u Colonela Sanderse (KFC), nebo u Maca (Donalda), nebo u Gutyho, což je Vietnamec který smaží především čínské nudle, ale pro naši posádku uměl i smažený sýr s hranolky a tatarkou v pytlíku.
Za obchoďákem tedy stačilo odbočit doleva a dvakrát doprava a byli jste na místě. Pokud jste přijeli na dvanáctou, již Vás na místě vyhlížel sheriff Zdeny35, který pro tuto příležitost sedlal příslušně ustrojeného koně:
Protože nejsme žádná ořezávátka a místo bylo vymyšleno fakt geniálně, dorazili na místo úplně všichni:
Chtěl jsem původně napsat:"Protože nejsme žádná ořezávátka a místo bylo vymyšleno fakt geniálně, sjeli jsme se úplně všichni", ale bůhví, co byste za tím "sjížděním se" hledali. No, tak jsme tedy dorazili všichni, k mému překvapení i jedna posádka z Německa! Dokonce nás chvíli bylo o jednoho navíc - to když nás ze silnice zahlédl pán ve Forfouru, tak si nás přijel prohlédnout, ale jen obkroužil po parkovišti a zase zmizel.
Sice to možná měli nejblíž ze všech (kromě organizátorů, samozřejmě), Slováci přijeli z mnohem, možná mnohonásobně větší dálky, ale Němci to měli složitější kvůli jazykové bariéře.
Když jsme se tedy shromáždili a i poslední opozdilec se vrátil z WC v obchoďáku, provedli kluci plzeňský slavnostní výkop a sraz zahájili.
V rámci oficialit nám po přivítání bylo vysvětleno, co nás čeká, kudy pojedeme a podobně. Všichni jsme dostali jednolistový dvoustránkový itinerář, na kterém bylo úplně všechno! Naprosto dokonalé! Nejen program v bodech, ale i mapka se zakreslenou trasou městem, jakož i QR obsahující kompletní trasu jak pro Google maps, tak pro Mapy.cz. Jedno "bliknutí" a hned jste měli v telefonu obraz, jestli jedete správně. Na druhé straně itineráře byly obrázky nejzajímavějších památek Plzně se stručným výkladem k nim. Pro účastníky ze SRN byl itinerář přeložen do angličtiny. Kluci plzeňský do toho museli investovat hodně práce!
Jo, taky jsme tu dostali první dárek! Sice nevím, co to bylo, protože se na mě nedostalo, ale protože to zřejmě bylo k jídlu, tak si asi někdo přede mnou přidal ... Jo, já vím, o koryto se musí bojovat! Ne, dva dárky! Součástí itineráře byla samolepka s logem akce, aby bylo co nalepit na zadek! U auta, co jiného jste mysleli?
Následoval odjezd na Spanilou jízdu historickou Plzní. Už těsně po odjezdu ze shromaždiště jsem pochopil, že s tím itinerářem se kluci dělali zbytečně, protože by se nikdo z nás neztratil, ani kdyby se snažil ujet! Vpředu kolonu vedl Zdeny35, vzadu ji uzavírala jeho maželka s velikou Kiou, a po stranách a kolem dokola na nás jako hlídací pes dorážel Červik ve své 450 a ještě jedna paní v Passatu (nebo co to bylo). Jak říkám - ani kdybyste se chtěli ztratit naschvál!
Přijeli jsme do historického centra města. Nádherný, absolutně nádherný, když jeden řídil, ani náhodou nedokázal vstřebat všechnu tu krásu kolem!
Na náměstí Republiky přijíždíme z ulice Dřevěné.
Vlevo katedrála svatého Bartoloměje, vpravo od středu s tmavou fasádou stará radnice - Magistrát města. Právě si tam další pár romantiků řekl své:"Ano!"
Začínáme druhé kolečko okolo náměstí ...
Nevěsta s ženichem právě vycházejí z Magistrátu.
Vpravo Divadlo J. K. Tyla, vlevo v dáli Velká Synagoga.
Vozovky na náměstí Republiky a v přilehlých ulicích byly dlážděny kočičími hlavami, takže jízda byla poněkud hlučnější, jakmile se opustí nejbližší okolí historie, najíždí se na nejméně čtyřproudé třídy. Tady po jedné takové stoupáme na Lochotín (městská čtvrť - místní název), abychom následně vyjeli z města směrem na Krkavec.
Za sedmero horami a sedmero lesy, naštěstí bez použití mačety, probojovali jsme se až na kopec Krkavec, na němž se tyčí předmět zájmu. Na fotografii dole dopravní značení napovídá, kde hledat parkoviště. Nám se ho ale na první pokus najít nepodařilo, tak jsme rozhlednu objeli stejně jako náměstí Republiky - dvakrát.
Nakonec se nám přece jen podařilo identifikovat, že parkoviště je takový ušlapaný plácek u kadibudek "vzadu za barákem".
Přiznávám, nějak jsem nepochopil, že když na kopci jsou dvě zděné budovy, proč návštěvníci musí chodit do plastové kadibudky. Ano, jednotné číslo je správně, ta druhá budka je vyhrazena PRO PERSONÁL.
No, nějak jsme tam mazlíky naskládali a ... "Hurá na věž!"
Když už nás bylo asi deset na schodišti a stoupalo tam, kde si mraky kreslí do deníků,, objevil se odněkud mladík, který nás, dole zbývající, skasíroval o dvacku. Jak se později zjistilo, byl to mladík, který zároveň prodával občerstvení - než "zlikvidoval" naši frontu, nahromadili se mu zákazníci u občerstvení.
Koruna věže byla rozdělena na "hrad" a "podhradí".
Toto uspořádání poskytovalo z "hradu" zajímavé výhledy směrem svisle dolů - některý jeden účastník z toho byl úplně vedle sebe, stejně, jako když na Hexenfire z NDR pozoroval svlékající se čarodějnici na hranici v PLR. Na fotografický materiál jsme samozřejmě zachytili jen obrázky neutrální, jako např. tento - německá posádka na rozhledně:
Samozřejmě, že jsme si nezapomněli vyfotit naše kárky (žádný kÉrky, to jsi se nějak překoukl, ne?)
Jo, to jsou všechny! Chybí akorát Garga, který parkuje na jiné světové straně - ve stínu pod stromy.
Kromě pohledu dolů se dalo koukat i do dálky a protože byla opravdu jasná obloha, bylo vidět i do míst, kde se dala tušit Plzeň. Takto vypadal pohled nahatýma očima, potažmo foťákem obyčejného telefonu.
Těm chytřejším z nás došlo, co všechno by se mohlo hodit, tak si přivezli třeba dalokehled, nebo foťák s tlustou čočkou, takže to mohli vidět asi takto:
Když jsme se dost vykoukali všemi směry, slezli jsme a vrhli se na okno s občerstvením na vedlejší straně budovy. Mládenec nestíhal, takovou frontu tam neměl od pětadevadesátého. Poté jsme asi půl hodiny zaháleli pod slunečníky.
Dlužno dodat, že i pod nimi bylo pěkné vedro.
Následovalo skupinové foto
a po něm odjezd do AirParku ve Zruči u Plzně. Při opouštění Krkavce jsme opět obdrželi dárek - párek Kinder Surprise Smartíků. Samozřejmě, v balíčcích byly různé modely v různých barvách, takže v následujících hodinách nastalo čilé směňování, bo někdo sháněl model 451, zatímco jinému by se hodil modrý. Mě se hodil každý, protože se tak rozrostla moje sbírčička těchto.
O cestě bych se nemusel vůbec zmiňovat, ale co jsem nenapsal o jízdě po Plzni, mohu napsat tady - že kluci přesně věděli, jak zacházet s kolonou. Když třeba ve městě na semaforech hrozilo, že za chvíli padne červená a kolona se roztrhá, zůstal vodič stát na zbytek zelené, takže po červené vyjela celá kolona společně a většinou projela a nemuselo se čekat na zbytek, až projede na další zelenou. Když nás semafor roztrhl, počkal vodič na vhodném místě, aby se kolonka zase spojila atd. To samé bylo v extravilánu - když jsme křižovali státovku a museli dávat přednost po STOPkách, kolonka v klidu čekala na druhé straně. Věděli jsme tak, že nepotřebujeme "přejet za každou cenu", takže jsme nevytvářeli zbytečné nebezpečné situace.
Asi za čtvrt hodiny jsme dorazili TAM!
Zaplatili jsme po stovce vstupného a rozprchli se po "parku".
Posádka z Německa.
Tak kdo je tady ten "Čmelák", co?
AirPark je jedno z míst, které jsem někdy navštívit chtěl. Je tady mnoho zajímavých exponátů, které mají veřejnosti co říct. Já jsem teprve tady pochopil, jak jsou vlastně ve vrtulníku uspořádány turbíny. Ale na rotorovou hlavu jsem čuměl snad 10 minut a stejně jsem nepochopil vzájemné vazby mezi jednotlivými táhly.
Budu ale ošklivý a neodpustím si AirPark jako takový zhodnotit. Podle mého názoru se nejedná o sběratelský výstavní park s vybranými exponáty, ale o vrakoviště letecké a vojenské techniky a Tarantíci nejsou sběratelé, ale blázni, hromadící na svém pozemku všechno, co jiní už odložili. Jak jinak si vysvětlit, že mají celkem asi 4 kusy stíhačky MiG 21, ale ani jedna není ve slušném stavu? Drobné rozdíly mezi jednotlivými kusy běžná veřejnost stejně nerozezná (pokud vůbec jsou), takže lepší by asi bylo ze čtyř kusů sestavit jeden hodně kompletní a hodně zachovalý, hliník ze zbývajících tří prodat ve výkupu a získat tak peníze na nákup dalších "exponátů".
Stav exponátů a celého AirParku se dá jednoduše přirovnat k tomuto slunečníku, pod který jste si tam mohli sednout!
Ve srovnání s ostatními navštívenými místy byl AirPark králem v tom, že jako jediný měl opravdové WC (od slova "water"), byť jedno, společné pro všechny účastníky zájezdu.
Při odjezdu z tohoto místa jsme obdrželi další dárek - universální otvírač, kterým je možno otevřít všechno možné - od PET lahve s destilovanou vodou, přes 12° olej třeba z Prazdroje, po plechovku s vazelínou.
Po deseti minutách jízdy jsme dorazili do ulice Gerská v Plzni, kde se dalo zaparkovat
a odkud to bylo 222 metrů do posledního bodu zájmu - na Ranč Šídlovák.
Na ranči bylo vidět, že tam kluci nikdy nebyli a že destinaci vybrali buď podle internetu, nebo podle doporučení známých.
S rančem to má společné jen tři koně zavřené v ohradě vedle příjezdové cesty, jinak to je "zařízení" IV. cenové skupiny, které zřejmě slouží jako letní putyka pro obyvatele nedalekého sídliště.
Když jsme přišli, bylo v areálu hospody asi 50 hostů, k nimž přibylo nás 30. Toto množství lidí obsluhoval jeden jediný člověk, který zároveň točil pívo, smažil klobásky a hranolky a dělal vůbec veškerou hostinskou činnost - obsluha poskytována jen ve výčepu. Pravda, makal ten pán jak barevný a ani půlhodinová fronta ho nevyvedla z míry, ale nějak to nestačilo, ta fronta na cokoliv tam stála prakticky pořád.
Tak jsme tedy zasedli, ti odvážnější si dali něco k jídlu, všichni něco k pití a pokecali jsme. Bohužel, prostředí na některé z nás působilo negativně, takže když si ještě k tomu představili dlouhou cestu domů, opustili nás poměrně záhy po příjezdu. Ani já s manželkou jsme dlouho nevydrželi - chtěli jsme povečeřet, ale když jsem viděl pana výčepního, jak stejnýma rukama bere do ruky chleba, křen, peníze, studené uzeniny, točí pivo atd., tak mě chuť přešla. Určitě tomu napomohl také výhled na dvě plastové kadibudky, které byly jediným sociálním zařízením pro osmdesát návštěvníků areálu. Vlastně ne, jedna byla určena jen pro PERSONÁL.
I my jsme tedy opustili sraz dříve, než skalní jádro a nemohu podat referenci, jak vlastně byl sraz zakončen.
Kdybych tedy celý sraz měl zhodnotit jednou větou - skvělá organizace, horší výběr destinací. Jak jsem napsal výše, kluci to tam asi neznají a dali na doporučení známých nebo internetového průvodce.
Ale nebyli v tom sami. S manželkou jsme ve městě ještě dva dny zůstávali, ubytování jsem hledal pomocí internetu. V okamžiku objednání jsem byl přesvědčen, že vybírám prostý, ale čistý penzion a že v něm v pohodě strávíme dvě noci za rozumnou cenu. Horší ubytování jsem ještě v životě neměl! A to jsem tomu výběru věnoval několik hodin.
Omlouvám se tímto některým účastníkům, že jsem jim upirátil několik fotografií z jejich alb a zveřejnil je tady - některé věci jsem nefotil, některé jste prostě nafotili lépe.
Tato "recenze" byla vytvořena speciálně pro http://www.smart-club.cz a nesmí být zveřejněna nikde jinde.
smart 450 rv.98 600 40 KW 52000km , po půl roce ještě smart roadster cupe 62000 km 60kw rv.2003. 
Průser na Šídlováku s obsluhou už se bohužel stal a víme že tam už určitě ne. Normálně tam bývá víc lidí na obsluhu a to že se na to majitel vybodnul s tím asi nic neuděláme, měl hlášeno že tam přijede extra 30lidí navíc a Zdenkovi sliboval že vše bude OK 
Spanilá jízda byla celkem v pohodě ve předu Tadeáš se Zdenkem, já lítal mezi váma jak byla potřeba a vzadu to jistila Zdeňkovo manželka Alča, ještě s námi jeli Tadeášovi rodiče ale ty sloužili více jak kameramani. 
díky moc všem.